Obecná východiska

Zavřit Principy lékařské etiky a bioetiky

Zavřit Základní lékařské kodexy

Zavřit Lidská práva

Zavřit Práva a povinnosti zdravotnického personálu

Aplikovaná etika

Zavřit Genetika

Zavřit Genové manipulace a klonování

Zavřit Odpovědné rodičovství

Zavřit Embryo

Zavřit Prenatální diagnostika

Zavřit Experimenty s člověkem a embryem

Zavřit Etické komise

Zavřit Problematika transplantací

Zavřit Mentální a tělesné postižení

Zavřit Eutanázie

Zavřit Zanedbávané, zneužívané a týrané dítě

Zavřit TBC, HIV

Zavřit Etika v psychiatrii a psychologii

Zavřit Politika a lékařská etika

Počítadlo

   návštěv

   připojených čtenářů

Práva a povinnosti zdravotnického personálu - Práva a povinnosti lékaře - Etický kodex ČLK

Ročník 2006 Věstník ČLK

STAVOVSKÝ PŘEDPIS č. 10 ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY

Představenstvo České lékařské komory podle zákona č. 220 / 1991 Sb., o České lékařské komoře,České stomatologické komoře, České lékárnické komoře (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“) a v souladuse stavovským předpisem České lékařské komory č. 1 - Organizačním řádem, vydává tento stavovskýpředpis

 

ETICKÝ KODEX

ČESKÉ LEKÁŘSKÉ KOMORY

 


Část první

§ 1

Obecné zásady

(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadamilidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemiohledy na důstojnost lidského jedince.

(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvupleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovouúroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.

(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a ty dodržovat. S vědomímosobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcíchnarušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.

(4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.

(5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.

Část druhá

§ 2

Lékař a výkon povolání

(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní,diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocnéhopovažuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůlinemocného (nebo jeho zákonného zástupce).

(2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdravíneodkladně poskytnout lékařskou pomoc.

(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebojiné povahy.

(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen,nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinendoporučit a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.

(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporujejeho svědomí.

(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu k jiným než léčebným účelům.

(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírníutrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednáníprodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.

(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito kekomerčním účelům.

(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.

(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.

(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo

jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničenínebo zneužití.

(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.

(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkonyze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření,z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.

(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmíse řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti,v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských '72ad a doporučeníve svůj soukromý prospěch.

(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagacinebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou narozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.

(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách,za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledema pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.

(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.

§ 3

Lékař a nemocný

(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistínáležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.

(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebonemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.

(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocennéhopartnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.

(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebojeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebnýchpostupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které běhemléčení mohou nastat.

(5) Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocnéhodle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak,informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.

(6) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.

§ 4

Vztahy mezi lékaři

(1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolus kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.

(2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovatprofesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujícíchvýrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařův přítomnosti nemocných a nelékařů.

(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejnéhopacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěnénálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.

(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnostia nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárníhovyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovatnemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát sedalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.

(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně, a to lékařemvedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.


§ 5

Lékař a nelékař

(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech.

Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit,zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.

(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímupersonálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkouz uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají nebo pracují v lékařských oborech,a další osoby, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

Část třetí

Závěrečná ustanovení

§ 6

Účinnost

Tento stavovský předpis č. 10 - Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnosti dne 1. 1. 1996.


62

Věstník ČLK Ročník 2006


Vytvořeno: 2007/11/21 ! 17:09
Poslední změna: 2007/12/11 ! 20:41
Téma: Práva a povinnosti zdravotnického personálu
Načteno 7592 krát


Print preview Print preview     Verze pro tisk Verze pro tisk

 
Počet komentářů k článku


Zatím bez komentář.
Buď první !


 
Hledání




Webmaster
Kalendář
^ Nahoru ^