Bioetika a lékařská etika

http://bioetika.ktf.cuni.cz/

Úmluva OSN o právech dítěte 1989 (výňatek) (Lidská práva)

Čl.23

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že

duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného

života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících

sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

postiženého dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu

existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a

osobám, které se o starají, požadovanou pomoc odpovídající

stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě

pečují.

3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v

souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s

ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o

dítě starají, a je třeba k zabezpečení účinného přístupu

postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní

péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a

to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do

společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně

jeho kulturního a duchovního rozvoje.

4. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu

mezinárodní spolupráce podporují výměnu odpovídajících informací v

oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického

a funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně rozšiřování

a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační výchovy a

profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní

stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a

prohloubit tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se

bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.

Čl.24

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a

na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které

jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné

dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým

službám.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné

uskutečňování tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:

a) ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;

b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro

všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;

c) k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské

péče, mimo jiného také využíváním snadno dostupné technologie a

poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody,

přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění

životního prostředí;

d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;

e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména

rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí,

přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí

dětí i o předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke

vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních

znalostí;

f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče,

poradenské služby pro rodiče a výchovy k plánovanému

rodičovství.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a

nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících

zdraví dětí.

4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

podporovat mezinarodní spolupráci pro postupné dosažení plného

uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se

bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.

Čl.25

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany

nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na

pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností

spojených s jeho umístěním.