Obecná východiska

Zavřit Principy lékařské etiky a bioetiky

Zavřit Základní lékařské kodexy

Zavřit Lidská práva

Zavřit Práva a povinnosti zdravotnického personálu

Aplikovaná etika

Zavřit Genetika

Zavřit Genové manipulace a klonování

Zavřit Odpovědné rodičovství

Zavřit Embryo

Zavřit Prenatální diagnostika

Zavřit Experimenty s člověkem a embryem

Zavřit Etické komise

Zavřit Problematika transplantací

Zavřit Mentální a tělesné postižení

Zavřit Eutanázie

Zavřit Zanedbávané, zneužívané a týrané dítě

Zavřit TBC, HIV

Zavřit Etika v psychiatrii a psychologii

Zavřit Politika a lékařská etika

Počítadlo

   návštěv

   připojených čtenářů

Lidská práva - Úmluva OSN o právech dítěte 1989 (celý text)

104/1991 Sb.

SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20.

listopadu 1989 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte.

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva

podepsána v New Yorku dne 30. září 1990.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a

Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské

Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla

uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7.

ledna 1991.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst.

1 dnem 2. září 1990. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku

vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 49 odst. 2 dnem 6.

února 1991.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

ÚMLUVA OSN O PRÁVECH DÍTĚTE

Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy,

majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě

Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných a

nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem

svobody, spravedlnosti a míru ve světě,

majíce na mysli, že lid Spojených národů v Chartě znovu

potvrdil svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu

lidské osobnosti a že vyjádřil své odhodlání podporovat sociální

pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě,

uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských

práv a v mezinárodních paktech o lidských právech prohlásily a

dohodly se na tom, že každému příslušejí v nich stanovená práva, a

to bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví,

jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,

národnostního nebo sociálního původu,majetku, rodu nebo jiného

postavení,

pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené

národy prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,

přesvědčeny, že rodina, jako základní jednotka společnosti a

přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména

dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby

mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti,

uznávajíce že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti

musí dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky

a porozumění,

majíce na zřeteli, že dítě musí být plně připraveno žít ve

společnosti vlastním životem a vychováno v duchu ideálů

prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména v duchu míru,

důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity,

majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči

byla zakotvena v Ženevské deklaraci práv dítěte z r. 1924 a v

Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými národy v r. 1959 a uznána

ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o

občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v

Mezinárodním paktu o hospodářských , sociálních a kulturních

právech (zejména v článku 10) a ve statutech a příslušných

dokumentech odborných organisací a mezinárodních organizací

zabývajících se péčí o blaho dětí,

majíce na mysli, že, jak je uvedeno v Deklaraci práv dítěte

přijaté Valným shromážděním Organizace Spojených národů 20.

listopadu 1959, "dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost

potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před

narozením i po něm",

pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad

ochrany a zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na

vnitrostátní a mezinárodní úpravu umisťování do institucí náhradní

péče, Minimálních standardních pravidel OSN týkajících se výkonu

soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla),Deklarace o

ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených

konfliktů,

uznávajíce, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve

výjimečně obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní

pozornost,

berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot

každého národa pro ochranu a harmonický rozvoj dítěte,

uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování

životních podmínek dětí v každé zemi a zejména v zemích

rozvojových,

dohodly se na následujícím:

ČÁST I

Čl.1

Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost

mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě

vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.

Čl.2

1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují

respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému

dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli

diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka,

náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního,

etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní

nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů

nebo zákonných zástupců.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna

potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi

formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení,

činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů,

zákonných zástupců anebo členů rodiny.

Čl.3

1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli

činnosti týkající se dětí, už uskutečňované veřejnými nebo

soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo

zákonodárnými orgány.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho

blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů,

zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho

odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní

opatření.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby

instituce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí

odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady, zejména v

oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého

personálu, jakož i kompetentního dozoru.

Čl.4

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna

potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provádění práv

uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská, sociální a

kulturní práva, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,

uskutečňují taková opatření v maximálním rozsahu svých prostředků

a v případě potřeby i v rámci mezinárodní spolupráce.

Čl.5

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v

odpovídajících případech a v souladu s místním obyčejem, členů

širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně

odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a

usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho

rozvíjejícími se schopnostmi.

Čl.6

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že

každé dítě má přirozené právo na život.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v

nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.

Čl.7

1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od

narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to

je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují

provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním

zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z

příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se

zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní

příslušnosti.

Čl.8

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně

státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se souladu

se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.

2. Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své

totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,

potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení.

Čl.9

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby

dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli,

ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu

s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je

potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v

některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo

zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba

rozhodnout o místě pobytu dítěte.

2. V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem

dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje

stanoviska.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné

osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se

zájmy dítěte.

4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli

postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba,

uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která

nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v

opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát,

který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům,

dítěti, nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o

místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny,

ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí,

aby podání takové žádosti samo o sobě nemělo žádné nepříznivé

důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).

Čl.10

1. Za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl.

9 odst. 1 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, posuzují

žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu, který je

smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitivním, humánním

a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,

dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné nepříznivé

důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.

2. Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na

výjimečné okolnosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a

přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým

závazkem podle čl. 9 odst. 2 státy, které jsou smluvní stranou

úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho rodičů opustit kteroukoli

zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo

opustit kteroukoli zemí podléhá pouze takovým omezením, která

stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti,

veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a

svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v

této úmluvě.

Čl.11

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k

potírání nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich

nenavracení zpět.

2. Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou

úmluvy, usilovat o uzavření dvoustranných a mnohostranných dohod a

o přístup k existujícím dohodám.

Čl.12

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují

dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto

názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej

dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná

pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

2. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby

bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej

dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo

příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s

procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.

Čl.13

1. Dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje

svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky

všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem,

prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle

volby dítěte.

2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak

tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou

nutná:

a) k respektování práv nebo pověsti jiných;

b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného

zdraví nebo morálky.

Čl.14

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a

povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných

zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který

odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.

3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být

podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a která

jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo

morálky nebo základních práv a svobod jiných.

Čl.15

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na svobodu sdružování a svobodu pokojného shromažďování.

2. Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s

výjimkou těch omezení, jež stanoví zákon a jež jsou nutná v

demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné

bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky či

ochrany práv a svobod jiných.

Čl.16

1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do

svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani

nezákonným útokům na svou čest a pověst.

2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům

nebo útokům.

Čl.17

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou

funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti

přístup k informacím a materiálům z různých národních a

mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na

rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho

tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou

smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:

a) hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a materiálů,

které jsou pro dítě sociálně a kulturně prospěšné a které

odpovídají duchu článku 29 této úmluvy,

b) mezinárodní spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování

takových informací a materiálů z různých kulturních, národní a

mezinárodních zdrojů,

c) tvorbu a rozšiřování knih pro děti,

d) hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled

na jazykové potřeby dětí náležejících k menšinové skupině či

domorodému obyvatelstvu,

e) tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a

materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce na mysli ustanovení

článků 13 a 18 úmluvy.

Čl.18

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré

úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou

odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v

odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní

odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich

péče musí přitom být zájem dítěte.

2. Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto

úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,

rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc při plnění jejich

úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a

služeb péče o děti.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

potřebná opatření k tomu, aby bylo zabezpečeno právo dětí

pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o děti, která

jsou pro ně určena.

Čl.19

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k

ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením

nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo

nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy

jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo

jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.

2. Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné

postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí

nezbytné podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy

prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování,

léčení a následné sledování výše uvedených případů špatného

zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy

soudních orgánů.

Čl.20

1. Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného

prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být

ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc

poskytovanou státem.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí

takovému dítěti v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím

náhradní péči.

3. Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy,

institut "kafala" podle islámského práva, osvojení a v nutných

případech umístění do vhodného zařízení péče o děti. Při volbě

řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu ve

výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový

původ.

Čl.21

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a

(nebo) povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě

bral do úvahy zájem dítěte, a

a) zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu

kompetentními orgány, které v souladu s příslušným zákonem a ve

stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a

spolehlivých informací určí, že osvojení je přípustné z

hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a

zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly

vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se může

ukázat nutným;

b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní

způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v

zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže

být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu;

c) zabezpečí, aby dítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných

záruk a práv, která by platila v případě osvojení ve vlastní

zemi;

d) činí všechna opatření potřebná k zajištění toho aby osvojení v

cizí zemi nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku

zúčastněných osob;

e) podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním

dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich

rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi

bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.

Čl.22

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření

potřebná k zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání

postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním

nebo vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať

už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu,

obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv

stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti

mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichž jsou

uvedené státy smluvními stranami.

2. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,

podporují, budou-li to považovat za potřebné, součinnost v úsilí

Spojených národů a jiných příslušných mezivládních organizací nebo

nevládních organizací spolupracujících se Spojenými národy k

ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů nebo

jiných členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace

potřebné k jeho opětnému spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo

jiné jiné členy rodiny nelze nalézt, poskytuje se dítěti stejná

ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli důvodu trvale nebo

přechodně zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto úmluvou.

Čl.23

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že

duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného

života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících

sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

postiženého dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu

existujících zdrojů podporují a zabezpečují oprávněnému dítěti a

osobám, které se o starají, požadovanou pomoc odpovídající

stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě

pečují.

3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v

souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s

ohledem na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o

dítě starají, a je třeba k zabezpečení účinného přístupu

postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní

péči, rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a

to způsobem vedoucím k dosažení co největšího zapojení dítěte do

společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně

jeho kulturního a duchovního rozvoje.

4. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, v duch

mezinárodní spolupráce podporují výměnu odpovídajících informací v

oblasti preventivní zdravotní péče a medicínského, psychologického

a funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně rozšiřování

a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační výchovy a

profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní

stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a

prohloubit tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se

bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.

Čl.24

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a

na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které

jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné

dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým

službám.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné

uskutečňování tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:

a) ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;

b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro

všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;

c) k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské

péče, mimo jiného také využíváním snadno dostupné technologie a

poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody,

přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění

životního prostředí;

d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;

e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména

rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí,

přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí

dětí i o předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke

vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních

znalostí;

f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče,

poradenské služby pro rodiče a výchovy k plánovanému

rodičovství.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a

nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících

zdraví dětí.

4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

podporovat mezinárodní spolupráci pro postupné dosažení plného

uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se

bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.

Čl.25

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany

nebo léčení tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na

pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších okolností

spojených s jeho umístěním.

Čl.26

1. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního

pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování

tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.

2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje

a možnosti dítěte a osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem

na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o

poskytnutí těchto výhod podanou dítětem nebo ve prospěch dítěte.

Čl.27

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný,

duševní duchovní, mravní a sociální rozvoj.

2. Rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nejsou

v rámci svých schopností a finančních možností základní

odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro

rozvoj dítěte.

3. Stát,y které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s

podmínkami daného státu a v rámci svých možností činí potřebná

opatření pro poskytování pomoci rodičům a jiným osobám, které se o

dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby

poskytují materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti

zabezpečení potravin šatstva a bydlení.

4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

opatření nezbytná k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany

rodičů nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost,

už na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo v

zahraničí. Zejména v těch případech, kdy osoby, které nesou za

dítě finanční odpovědnost, žijí v jiném státě než dítě, státy,

které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují přístup k

mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž tak

dosahují jiných odpovídajících dohod.

Čl.28

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznají právo

dítěte na vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva

a na základě rovných možností zejména:

a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní

vzdělání;

b) podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího

všeobecné a odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro

každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření, jako je

zavádění bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování

finanční podpory;

c) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v

oblasti vzdělání a odborné přípravy k povolání;

e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke

snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

opatření nezbytná k tomu, aby kázeň ve škole byla zajišťována

způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s

touto úmluvou.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a

podporují mezinárodní spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání,

zejména s cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti

ve světě a s cílem usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatkům

a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní

ohled na rozvojové země.

Čl.29

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že

výchova dítěte má směřovat k:

a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických

schopností v co nejširším objemu;

b) výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právům

a základním svobodám, a také k zásadám zakotveným v Chartě

Spojených národů;

c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své

vlastní kultuře, jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země

trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným

civilizacím;

d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti v

duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a

přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními

a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu;

e) výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.

2. Žádná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být

vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací

zřizovat a řídit výchovné instituce. za všech okolností je však

třeba zabezpečit dodržování principů stanovených v odstavci 1

tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito

institucemi odpovídalo minimálním standardům stanoveným státem.

Čl.30

V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo

jazykové menšiny nebo osoby domorodého původu, nesmí být dítěti

náležejícímu k takové menšině nebo domorodému obyvatelstvu

odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny užívat vlastní

kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a používat

svého vlastního jazyka.

Čl.31

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové

činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v

kulturním životě a umělecké činnosti.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a

zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a

uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány

odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké,

oddechové činnosti a využívání volného času.

Čl.32

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před

vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná

nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte

nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo

sociálnímu rozvoji.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,přijímají

zákonodárná, správní, sociální, a výchovná opatření k zabezpečení

provádění tohoto článku. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná

ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou

smluvní stranou úmluvy, zejména:

a) stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do

zaměstnání;

b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek

zaměstnání:

c) stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému

zabezpečení plnění tohoto článku.

Čl.33

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna

nezbytná opatření, včetně zákonodárných, správních, sociálních a

kulturních opatření, k ochraně dětí před nezákonným užíváním

narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými

mezinárodními smlouvami a k zabránění využívání dětí při jejich

nezákonné výrobě a obchodování s těmito látkami.

Čl.34

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit

dítě před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního

zneužívání. K zabezpečení tohoto závazku státy zejména přijímají

nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná mezinárodní

opatření k zabránění:

a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné sexuální

činnosti;

b) využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním

praktikám za účelem finančního obohacování;

c) využívání dětí v pornografii a při výrobě pornografických

materiálů za účelem finančního obohacování.

Čl.35

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna

nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k

zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za

jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.

Čl.36

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před

všemi ostatními formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem

škodí blahu dítěte.

Čl.37

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí aby:

a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému,

nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné

činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán

trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti

propuštění na svobodu;

b) žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody.

Zatčení, zadržení nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se

zákonem a používá se pouze jako krajní opatření a na nejkratší

nutnou dobu;

c) s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a

s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který

bere ohled na potřeby daného věku. Především musí být každé

takové dítě umístěno odděleně od dospělých, leda že by se

uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním

zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat

písemný a přímý styk se svou rodinou;

d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k

právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat

se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému

orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém

případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.

Čl.38

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

uznávat a zabezpečovat dodržování norem mezinárodního

humanitárního práva, které se na ně vztahují v případě ozbrojených

konfliktů a které se dotýkají dítěte.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

proveditelná opatření k zabezpečení toho, aby se osoby, které

nedosáhly věku patnácti let, přímo neúčastnily bojových akcí.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují

povolávání do svých ozbrojených sil osob mladších patnácti let.

Při povolávání osob, které dosáhly věku patnácti let, avšak

mladších osmnácti let, přijímají přednostně osoby starší.

4. V souladu se svými závazky podle mezinárodního

humanitárního práva, které mají vztah k ochraně civilního

obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy, které jsou smluvní

stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k

zabezpečení ochrany dětí postižených konfliktem a péče o ně.

Čl.39

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna

nezbytná opatření k podpoře tělesného i duševního zotavení a

sociální reintegrace dítěte, které je obětí jakékoli formy

zanedbání, využívání za účelem finančního obohacování nebo

zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či

ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu.

Zotavení a reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí

podporujícím zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.

Čl.40

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo

dítěte obviněného, obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení

trestního práva na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítěte

pro důstojnost a čest, které znovu posiluje úctu dítěte k lidským

právům a základním svobodám jiných a bere ohled na věk dítěte,

napomáhá znovuzačlenění a zapojení dítěte do prospěšného působení

ve společnosti.

2. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení

mezinárodněprávních dokumentů státy, které jsou smluvní stranou

úmluvy, zejména zabezpečují, aby:

a) žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z

porušení trestního práva pro jednání nebo opomenutí, která

nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v době,

kdy k nim došlo;

b) každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva

mělo přinejmenším tyto následující záruky;

i) být považováno za nevinné až do doby, kdy podle zákona je

prokázána vina;

ii) být okamžitě a přímo, v nutných případech prostřednictvím

svých rodičů nebo zákonného zástupce, informováno o

obviněních proti němu vznášených, a mít při přípravě a při

uplatnění své obhajoby právní nebo jinou potřebnou pomoc;

iii) aby věc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem

příslušným, nezávislým a nestranným úřadem nebo soudním

orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti právního

zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti

rodičů nebo zákonných zástupců dítěte, ledaže by se

zvážilo, že jejich přítomnost, zejména s ohledem na věk a

situaci dítěte, není v jeho zájmu;

iv) aby nebylo nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu; aby se

mohlo seznamovat s výpověďmi svědků buď přímo anebo

prostřednictvím jiných a aby byla zabezpečena rovnoprávná

účast svědků obhajoby a hodnocení jejich výpovědí;

v) jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti

trestnímu zákonu, aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v

důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se zákonem

přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a nestranným

orgánem nebo soudním orgánem;

vi) aby mu byla zajištěna bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže

dítě nerozumí jazyku v řízení používanému nebo jím

nehovoří;

vii) aby ve všech stadiích řízení bylo plně uznáváno jeho

soukromí.

3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o

vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a

institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo

uznané vinnými z porušení trestního práva a zejména o:

a) stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se

děti považují za nezpůsobilé porušit trestní právo;

b) v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi

bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování

lidských práv a právních záruk.

4. Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je pečovatelská

služba, pravidla o poradenství a dozoru; konzultativní služby;

zavedení zkušební lhůty; náhradní péče; programy vzdělávání a

přípravy zabezpečení takového zacházení s dětmi, které odpovídá

jejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému deliktu.

Čl.41

Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře

napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:

a) právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo

b) mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.

ČÁST II

Čl.42

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s

využitím odpovídajících prostředků široce informovat o zásadách a

ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.

Čl.43

1. Pro zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou

smluvní stranou úmluvy, při plnění závazků přijatých touto úmluvou

se zřizuje Výbor pro práva dítěte, který vykonává níže stanovené

funkce.

2. Výbor se skládá z deseti odborníků vysokého morálního

charakteru a uznávaných schopností v oblasti, která je předmětem

této úmluvy. Členové výboru jsou voleni státy, které jsou smluvní

stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků a vykonávají

tuto funkci jako soukromé osoby, přičemž je brán ohled na

spravedlivé zeměpisné rozdělení a na zastoupení hlavních právních

systémů.

3. Členové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu

osob navržených státy, které jsou smluvní stranou úmluvy. Každý

stát, který je smluvní stranou úmluvy, může ze svých občanů

jmenovat jednu osobu.

4. První volby do výboru se konají nejpozději do šesti měsíců

ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, a poté každé dva roky.

Nejméně čtyři měsíce přede dnem konání každých voleb generální

tajemník Spojených národů dopisem vyzve státy, které jsou smluvní

stranou úmluvy, aby do dvou měsíců předložily své návrhy.

Generální tajemník pak připraví seznam všech takto navržených osob

v abecedním pořádku s udáním států, které tyto osoby navrhly, a

předloží je státům, které jsou smluvní stranou úmluvy.

5. Volby se konají na zasedáních států, které jsou smluvní

stranou úmluvy, svolaných generálním tajemníkem do sídla Spojených

národů. Na těchto zasedáních, na kterých dvě třetiny států, které

jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum, jsou do výboru zvoleny

ty osoby, které obdrží největší počet hlasů a absolutní většinu

hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které jsou smluvní

stranou úmluvy.

6. Členové výboru jsou voleni na období čtyř let.

Vystupujícího člena lze volit znovu, je-li navržen. Funkční období

pěti členů výboru zvolených v prvních volbách uplyne koncem

druhého roku; neprodleně po prvních volbách předseda vylosuje na

zasedání jména těchto pěti členů.

7. Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí, že

z jakéhokoli důvodu nemůže dále plnit své povinnosti ve výboru,

stát, který je smluvní stranou úmluvy a který jej navrhl za

kandidáta, jmenuje jiného svého občana, který se souhlasem výboru

vykonává funkci po zbytek funkčního období.

8. Výbor vypracuje vlastní jednací řád.

9. Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.

10. Zasedání výboru se normálně konají v sídle Spojených

národů anebo v jiném vyhovujícím místě určeném výborem. Výbor se

pravidelně schází jednou ročně. Dobu trvání zasedání výboru určují

a v případě potřeby kontrolují státy, které jsou smluvní stranou

úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným

shromážděním.

11. Generální tajemník Spojených národů poskytne personál a

zařízení potřebné k účinnému plnění funkcí výboru podle této

úmluvy.

12. Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru

utvořeného podle této úmluvy odměnu z prostředků Spojených národů

za podmínek, o nichž rozhodne Valné shromáždění.

Čl.44

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují

předkládat prostřednictvím generálního tajemníka Spojených národů

zprávy o opatřeních přijatých k uvedení práv uznaných v této

úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo při užívání těchto práv

dosaženo:

a) do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy;

b) poté každý pět let.

2. Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na případné

skutečnosti a obtíže, které se týkají stupně plnění závazků podle

této úmluvy. Zprávy rovněž obsahují informace dostatečné k tomu,

aby byl zabezpečen úplný přehled výboru o provádění úmluvy v

dotyčné zemi.

3. Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil

výboru komplexní úvodní zprávu, nemusí v následujících zprávách

předložených na základě odstavce 1 písm. b) opakovat základní

informace poskytnuté dříve.

4. Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy,

požadovat další informace významné pro provádění úmluvy.

5. Výbor prostřednictvím Hospodářské a sociální rady

předkládá Valnému shromáždění Spojených národů každé dva roky

zprávu o své činnosti.

6. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy

zpřístupňují široké veřejnosti ve vlastní zemi.

Čl.45

Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování

mezinárodní spolupráce v oblasti upravené touto úmluvou:

a) Odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených národů mají

právo být přítomny jednání o provádění těch ustanovení této

úmluvy, která spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může

vyzvat odborné organizace, UNICEF a jiné příslušné orgány podle

své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění úmluvy v

oblastech spadajících do jejich činnosti.

b) Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a

jiným příslušným orgánům zprávy došlé do států, které jsou

smluvní stranou úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na

potřebu technické rady nebo pomoci, případně doplněné o

poznámky nebo návrhy výboru týkající se těchto požadavků nebo

oznámení.

c) Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby požádalo

generálního tajemníka, aby z pověření Valného shromáždění

provedl šetření týkající se specifických otázek, které mají

vztah k právům dítěte.

d) Výbor může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na

informacích získaných na základě článků 44 a 45 této úmluvy.

Tyto návrhy a všeobecná doporučení se postupují dotčenému

státu, který je smluvní stranou úmluvy, a sdělují Valnému

shromáždění zároveň s případnými připomínkami států, které jsou

smluvní stranou úmluvy.

ČÁST III

Čl.46

Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.

Čl.47

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se

ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.

Čl.48

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se

ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.

Čl.49

1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po dnu uložení

dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního

tajemníka Spojených národů.

2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k

přistoupil po uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o

přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátý den po uložení jeho

ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Čl.50

1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může

navrhnout změnu úmluvy a předložit ji generálnímu tajemníkovi

Spojených národů. Generální tajemník poté seznámí s pozměňovacím

návrhem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se žádostí, aby

mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států, které jsou

smluvní stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o něm.

Generální tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace

spojených národů, vysloví-li se alespoň třetina států pro její

uspořádání. Každý pozměňovací návrh přijatý většinou států, které

jsou smluvní stranou úmluvy, přítomných a hlasujících na

konferenci bude předložen Valnému shromáždění Organizace spojených

národů ke schválení.

2. Změna odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku

vstoupí v platnost, bude-li schválena Valným shromážděním

Spojených národů, a přijata dvoutřetinovou většinou států, které

jsou smluvní stranou úmluvy.

3. Vstoupí-li změna v platnost, stává se závaznou pro státy,

které jsou smluvní stranou úmluvy, které ji přijaly. Ostatní

státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou nadále vázány jen

ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími změnami, jež

přijaly.

Čl.51

1. Generální tajemník Spojených národů přijímá a rozesílá

všem státům text výhrad, které státy učinily při ratifikaci nebo

přístupu k úmluvě.

2. Výhrada, neslučitelná s předmětem a účelem této úmluvy, se

nepřipouští.

3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným

generálnímu tajemníkovi Spojených národů, který o tom informuje

všechny státy. Takové oznámení je účinné dnem, ve kterém bylo

doručeno generálnímu tajemníkovi.

Čl.52

Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu

vypovědět písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Spojených

národů. Vypovězení se stane účinným jeden rok po dni, ve kterém

bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.

Čl.53

Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených

národů.

Čl.54

U generálního tajemníka Spojených národů bude uložen původní

text této úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské,

ruské a španělské znění má stejnou platnost.

Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu

řádně pověřeni svými vládami, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v New Yorku dne 20. listopadu 1989


Vytvořeno: 2007/11/21 ! 17:05
Poslední změna: 2007/11/21 ! 17:05
Téma: Lidská práva
Načteno 3616 krát


Print preview Print preview     Verze pro tisk Verze pro tisk

 
Počet komentářů k článku



 
Hledání




Webmaster
Kalendář
^ Nahoru ^